Docházkové a identifikační systémy slouží ke sběru informací o čase a důvodu průchodu místem kontroly a jejich dalšímu zpracování. Nahrazují tak klasické píchací hodiny, papírovou evidenci a složité zpracování získaných údajů. Smyslem použití těchto systémů je především kontrola a evidence vstupu a zabránění přístupu neoprávněných osob do střežených prostor či zabránění přístupu k důležitým či utajovaným informacím.

Systémy umožňují rozlišení jednotlivých vstupujících osob nebo také vozidel, sledování jejich pohybu v definovaných zónách, jejich vyhledávání, kontrolu jednotlivých průchodů atd., což je prováděno technickými prostředky od jednoduchého snímače identifikační karty bez evidence až po ucelený on-line systém s centrální evidencí, analýzou a eventuelním napojením na další aplikace.

Princip těchto systémů spočívá ve schopnosti přečíst pomocí speciálních zařízení - čteček, zakódované údaje a oprávnění např. ke vstupu do střežených prostor a tyto vyhodnotit. Součástí docházkových systémů je softwarové vybavení, které umožňuje komplexní vyhodnocování získaných dat o průchodech a připravuje tak podklady pro další zpracování jako jsou přehledy pracovní doby, směn, přesčasů a dalších. Získané podklady je pak možné importovat do personálních a mzdových modulů používaných informačních systémů.

Docházkové systémy lze propojit se systémy elektronické kontroly vstupu, elektronické zabezpečovací signalizace, popřípadě se systémem objednávání a výdeje stravy. Propojením všech uvedených systémů lze získat komplexní řešení záležitostí souvisejích s bezpečností, evidencí a přehledem o pohybech osob v objektu, a to za pomocí jediného bezkontaktního identifikačního prvku (karty, chipu apod.).

Systémy kontroly vstupu se instalují podle stupně rizikovosti.

Nejdůležitějším faktorem, kterým se od sebe tyto systémy odlišují, je přidělování přístupového práva, které se vystavuje konkrétním osobám na základě stupňů oprávnění podle prostorových, časových, personálních a jiných dispozic. U vyšších systémů se tak děje pomocí přidělení identifikačního média - nosiče.

Jako zařízení umožňující vstup se používají mechanické zabezpečovací prostředky, u nichž se využívají zejména jejich aktivní členy, jako např. klávesnicový vstup, kartový vstup (kontaktní nebo bezkontaktní s magnetickým, klasickým čárovým, dvojrozměrným čárovým či s čipovým kódem), systém hands free, vstupová a signalizační čidla, kamerové systémy včetně videotelefonu. V poslední době se začínají využívat i biometrické prostředky, které k identifikaci oprávnění vstupu využívají hlasu, otisku prstů či dlaně, obrazu oční duhovky či obrazu obličeje.